Ing. Bc. Martina Šilhánová - máma třem dcerám, průvodkyně dětí a koordinátorka školky, absolventka oboru "Učitelství pro MŠ" na Pedagogické fakultě UK

Po studiu vysoké školy ekonomického směru jsem chvilku pracovala ve vystudovaném oboru, v hotelnictví. Brzy jsem se však začala živit v zimě jako instruktorka lyžování v Alpách a léto jsem trávila s americkými turisty na kole po hezkých místech v Evropě. Mezitím jsem cestovala, hlavně lezla po skalách a horách. Když se narodila první dcera, život dostal nový smysl a já potřebu další realizace než je péče o děti a domácnost. Pomáhala jsem založit montessori mateřskou školu. V roce 2014 přišla výzva k vytvoření první lesní školky v našem městě. Založili jsme spolek rodičů a od té doby školkou prošly nejen naše děti, ale i mnoho dalších. Jako koordinátorka a ředitelka školky mám starosti většinu organizačních záležitostí. Pro děti během školkových dní jsem pevným a bezpečným bodem, emoční oporou. Soustředím se na to být bdělá, přítomná a v souladu sama se sebou. Přírodu vnímám jako ideální prostor pro vzdělávání a rozvoj dětí.

Mé oblíbené mayské přísloví: "My jsme ti, na které jsme čekali"

Pak také: Sokrates: "Chceš-li pohnout světem, pohni napřed sám sebou"

Vystudovala jsem na střední a později i na vysoké škole obor Učitelství pro mateřské školy. Během studia jsem si uvědomila,  že práce s dětmi je opravdu to, co mě naplňuje. Zárověň mi ale hlásek uvnitř mě říkal, že mi něco na práci v mateřské škole chybí a trvalo mi nějakou dobu, než jsem dokázala definovat co přesně to je. Když jsem poprvé přišla do Lesní matřské školy Svatošky, uvědomila jsem si, že jsem přesně tam, kde jsem si vždy přála být a všechny puzzle do sebe konečně zapadly. Na vysoké škole  jsem v LMŠ Svatošky začala pracovat jeden den v týdnu a když bylo potřeba. Po dokončení bakalářského studia  jsem na rok odcestovala a poznávala jsem nová místa, kultury, jídla a přístupy k životu. Po návratu ze zahraničí jsem se do školky vrátila a jsem vděčná, že se mohu opět s dětmi vydat na jejich cestu předškolním životem a být jim při tom pevnou a respektující oporou. Příroda nás s láskou provádí celým rokem a je nám bezpečným místem, kde máme možnost poznat ji i sebe samotné.

Jmenuju se Anička Müllerová a posledních čtyři a půl roku byla mojí hlavní životní náplní péče o dvě holčičky, Jindřišku a Klárku. Pocházím z malé obce v podhůří Krušných hor s malebným názvem Krajková. Vystudovala jsem karlovarskou pedagogickou školu, a už tady, ve třídě pedagogického lycea, jsem potkala svého budoucího manžela. Od té chvíle se naše cesty navždy spojily – po maturitě jsme spolu odešli do Prahy na Pedagogickou fakultu UK, začali vyučovat češtinu pro cizince na jazykové škole, vzali se. Když nám bylo kolem 23 let, začali jsme provozovat táborový areál v Jesenici u Rakovníka. Tábory, školy v přírodě, sportovní kurzy i školní výlety včetně zážitkových programů pro děti pořádáme dodnes a stále nás to baví. Práce s dětmi různého věku mě provázela od studií až do vlastního rodičovství. S malými dcerkami už ale nebylo reálné opět dojíždět na táborovou základnu a vést programy pro školy, a tak jsem při hledání nové cesty náhodou narazila na místo průvodce v lesní školce ve Svatoškách. Je nám blízké trávit čas v přírodě a naopak poměrně kriticky nahlížíme na klasický (před)školní systém v Čechách. A tak mi najednou všechno dávalo smysl, přesně tady jsem se měla ocitnout, říkala jsem si.  Těším se, co všechno nás ještě společně ještě čeká!

Pokud jsem ve spojení s přírodou, cítím soulad i sama se sebou a po příchodu mých dvou synů vím, že vzájemný vztah s dítětem je opravdový dar, který má při respektujícím přístupu obrovský potenciál obě strany mnohému naučit. Lesní školku proto vnímám jako ideální a přirozené prostředí pro rozvoj člověka ve všech směrech.

Po studiu VŠ zemědělského zaměření jsem začala pracovat v oblasti ochrany životního prostředí. Jelikož mi ale práce s dětmi dává opravdový smysl a naplnění, rozhodla jsem se pro dálkové studium předškolní a mimoškolní pedagogiky a bude mi ctí se jednou stát plnohodnotným průvodcem a parťákem našich kamarádů. Těším se na naše společné bytí.

Jmenuji se Kamila a jsem máma pěti dětí. Miluji tanec a všechna možná dobrodružství. Ať už na snowboardu, ve vodě nebo na cestách. V lesních školkách pracuji již mnoho let a jsem jejich obrovským fanouškem. Viděla jsem mnohokrát, že les je náš přítel a učitel, dává nám přirozený rytmus. A také že spolupráce a přátelství je mnohem víc než konkurence a samota. Zažila jsem nespočet dětí projít lesní školkou do školy i do života, krásně připravené a s otevřenýma očima i srdcem. Včetně těch mých. A proto mi tato práce dává ohromný smysl a stále se k ní vracím.