Ing. Bc. Martina Šilhánová - máma třem dcerám, průvodkyně dětí a koordinátorka školky, absolventka oboru "Učitelství pro MŠ" na Pedagogické fakultě UK

Po studiu vysoké školy ekonomického směru jsem chvilku pracovala ve vystudovaném oboru, v hotelnictví. Brzy jsem se však začala živit v zimě jako instruktorka lyžování v Alpách a léto jsem trávila s americkými turisty na kole po hezkých místech v Evropě. Mezitím jsem cestovala, hlavně lezla po skalách a horách. Když se narodila první dcera, život dostal nový smysl a já potřebu další realizace než je péče o děti a domácnost. Pomáhala jsem založit montessori mateřskou školu. V roce 2014 přišla výzva k vytvoření první lesní školky v našem městě. Založili jsme spolek rodičů a od té doby školkou prošly nejen naše děti, ale i mnoho dalších. Jako koordinátorka a ředitelka školky mám starosti většinu organizačních záležitostí. Pro děti během školkových dní jsem pevným a bezpečným bodem, emoční oporou. Soustředím se na to být bdělá, přítomná a v souladu sama se sebou. Přírodu vnímám jako ideální prostor pro vzdělávání a rozvoj dětí.

Mé oblíbené mayské přísloví: "My jsme ti, na které jsme čekali"

Pak také: Sokrates: "Chceš-li pohnout světem, pohni napřed sám sebou"

Do lesní školky jsem se dostala nečekanou souhrou okolností. Přišla jsem na den otevřených dveří, protože jsem chtěla někam zapsat svého budoucího předškoláka. Sama jsem prošla jako dítě domácím vzděláváním, přírodě na dosah a chtěla jsem to i pro své děti. Když jsem viděla, jak děti ve školce fungují, přišlo mi to super a zatoužila jsem, aby mé děti takto trávily čas a ideálně i já s nimi.
Dost zásadní ve výchově je pro mě respektující přístup. Vidím, jak je pro děti přínosný. Děti jsou pro mě velkými učiteli a já se jim snažím předávat to nejlepší ze sebe.

Oblíbený citát: „Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.“  (Jan Werich)

„ Každá chyba je příležitostí se něčemu naučit.“ Osho

Do lesní školky mě přivedly především mé tři děti. Díky nim jsem se začala zabývat netradičními směry výchovy i kurzy respektování. Baví mě užívat si dny s dětmi v naší školce, mnohému se od nich učím a pozoruji jejich radost z poznávání a hry. Na oplátku jim přináším lásku k hudbě, kterou v karlovarském kraji šířím prostřednictvím Malého muzikanta.

Odjakživa jsem věděla, že moje cesty budou směřovat k práci s dětmi. Za dobu studia jsem prošla mnoho praxemi v běžných školkách. Praxe mě od práce ve školce velmi odradily. Nelíbil se mi nerespektující přístup k dětem, velké počty dětí ve třídě a celkový koncept vzdělávání. Šla jsem tedy studovat ještě vysokou školu pedagogickou, abych zjistila, kam přesně má moje cesta směřovat. Na vysoké škole mi umožnili jít na praxe do této Lesní mateřské školy na Svatoškách. Konečně jsem cítila, že jsem našla něco, co souzní s tím, jak jsem si práci s dětmi představovala. Tomu, být s dětmi v lese a vidět, jaké zažívají každý den dobrodružství a svobodu, se nic nevyrovná. V lese mají děti nekonečný prostor, který je přirozenou cestou rozvíjí ve všech směrech. Děti jsou pro mě velkým učitelem a inspirací.

Jmenuju se Anička Müllerová a posledních čtyři a půl roku byla mojí hlavní životní náplní péče o dvě holčičky, Jindřišku a Klárku. Pocházím z malé obce v podhůří Krušných hor s malebným názvem Krajková. Vystudovala jsem karlovarskou pedagogickou školu, a už tady, ve třídě pedagogického lycea, jsem potkala svého budoucího manžela. Od té chvíle se naše cesty navždy spojily – po maturitě jsme spolu odešli do Prahy na Pedagogickou fakultu UK, začali vyučovat češtinu pro cizince na jazykové škole, vzali se. Když nám bylo kolem 23 let, začali jsme provozovat táborový areál v Jesenici u Rakovníka. Tábory, školy v přírodě, sportovní kurzy i školní výlety včetně zážitkových programů pro děti pořádáme dodnes a stále nás to baví. Práce s dětmi různého věku mě provázela od studií až do vlastního rodičovství. S malými dcerkami už ale nebylo reálné opět dojíždět na táborovou základnu a vést programy pro školy, a tak jsem při hledání nové cesty náhodou narazila na místo průvodce v lesní školce ve Svatoškách. Je nám blízké trávit čas v přírodě a naopak poměrně kriticky nahlížíme na klasický (před)školní systém v Čechách. A tak mi najednou všechno dávalo smysl, přesně tady jsem se měla ocitnout, říkala jsem si.  Těším se, co všechno nás ještě společně ještě čeká!

Po studiu sociální práce a outdoorových sportů, jsem se vydala do světa, kde jsem se seznámila s mnoha alternativními přístupy, jak k životu, zahradničení, jídlu, tak i k dětem. Miluji vodu ve všech podobách. Při plavání s dětmi, potápění se žraloky, nebo při snowboardingu v prašanu a moc mne baví tyto vášně předávat dál. Vždy mi byla bližší příroda, než město, a proto mne myšlenka lesních školek velmi zaujala. Po návratu z cest jsem se stala maminkou dvou synů a s radostí jsem se zapojila do týmu školky, nejprve jako průvodce batolátek, kuchařka a nyní jako průvodce dětí.  Baví mne sledovat děti, jak si v přírodě budují sebevědomí, odvahu, přirozenost a učí se respektu k sobě i okolí.